Řada redaktorek a redaktorů se
pokusila zachovat tradici Rádia Česko, která se rozvíjela v tradici BBC-Czech Section, i za nových podmínek. Nepovedlo se to. Koncem června dali téměř všichni – zkušené redaktorky a zkušení redaktoři – u soukromoprávního BBC/Lagardère výpověď. Proslýchá se, že nový majitel frekvence nemá pro kvalitní zpravodajství smysl. A opravdu se zatím nepodařilo zarazit povrchnost zprávařů u věcí, které jim jsou na hony vzdálené či neznámé, protože u ostatních vysílačů Lagardère o tom nemuseli vědět nic.
Mezitím si Český rozhlas vytvořil novou strukturu zpravodajství, která stále ještě pokulhává za tím, co Rádio Česko a Český rozhlas 6 (bývalá Svobodná Evropa), tedy dnes zaniklé stanice, byly schopny na frontě všeobecného informování poskytnout. Novému dítěti, Českému rozhlasu plus, chybí ona Lagardèrovi předaná frekvence VKV. Chybí i redakce, která by byla schopná poskytnout informace během dne – zpravodajství hlubšího rázu, tedy nejen holé zprávy, začíná v 16 hodin. Slyším také, že chybí kapacita. Mladí lidé si tuto novu stanici sice mohou pustit přes internet, ale nejsou toho schopni všichni – a hledání na středních vlnách sice není složité, ale nefunguje zdaleka na všech přijímačích.
Současně se Radiožurnál lehce přizpůsobuje většinovým choutkám, kombinuje divoce hudbu s jednoduchými texty se zpravodajstvím, na které je nutné čekat po dobu hudebního kousku, který nemusí být každému příjemný, i když je většinový. Tato stanice tedy není oním zdrojem základní informovanosti, která je definovaná mezinárodními úmluvami a nesmí šilhat po výdělku. Český rozhlas se mění. To nemusí být špatné, ale zásadní otázkou pro mne je rozsah přenosu důležitých informaci, i když nemají takovou sledovanost. Kapacita musí být časová (tedy od rána), frekvenční (tedy na VKV), jakož i profesionální (či intelektuální). To je úkolem veřejnoprávního média. Musí poskytovat tolik informací, aby si člověk, který se ptá, co se to vlastně u nás i ve světě děje, mohl udělat vlastní názor. Proto musí existovat zpravodajský kanál, který nešilhá po sledovanosti, ale souží – vedle kulturních kanálů, popových stanic, sportovního zpravodajství, a jiných.
Doufám, že to nebude trvat dlouho, než se Český rozhlas s touto výzvou vyrovná. Doufám také, že tým těch, kteří to chtěli v tradici BBC zkusit i se soukromoprávním rádiem, bude možné získat pro Český rozhlas. Pokrýt šíři informací i další nutné hodiny zpravodajství není možné s každým – a také ne s libovolně malým týmem. K tomu je nutné mít zkušenost – a ona stará zkušenost s BBC-Czech section je něčím, co rozhlas opravdu potřebuje.