Inu, to je perspektiva zkreslená nedostatkem mediální reflexe. Ráda podám zprávu o tom, co je možné vyřídit na parlamentní úrovni. Je to něco jiného, než diplomacie ministerská. Cestujeme proto, abychom analyzovali možnosti, a to ještě před tím, než se stanou tématem úředních aktivit. Jsme svobodnější a můžeme klást otázky jinak, než řekněme ministerstvo zahraničních věcí, obrany apod.
Zajišťujeme kontakty a hledáme příležitosti
Svou vazbou na zlínský region jsem se například stala jakousi kontaktní osobou pro styky s rodinou Baťů, což zahrnuje návštěvy Kanady či Brazílie. Současně cestující senátoři nejsou vázáni jedním rezortem. Když se například zúčastňuji parlamentních setkání o odzbrojení, jako posledně ve Washingtonu, hledám současně kontakt s krajany – velvyslanec Gandalovič mi byl velmi nápomocen. Tam se probírají témata jako získávání investic pro Českou republiku, možnosti podnikatelkých aktivit, reflexe minulosti, a řada jiných věcí. Jiné cesty slouží k tomu, abychom si doma uměli zmapovat potřeby zemí 3. světa. Česká republika je v této perspektivě „bohatou“ zemí, která může v řadě záležitostí pomoci. Na druhé straně ovšem má co nabídnout i zemím vyspělým a může jim konkurovat. Zkracuji to metaforou „německá kvalita za české ceny“.
Otevíráme dveře a budujeme důvěru
Parlamentní diplomacie nesešněrovaná rezortními potřebami je tak něco jako „průzkum možností“. Vyjednané impulzy pak předáváme našim kolegům – zahraničnímu obchodu či ministerstvu zahraničí, obrany a podobně. Na základě těchto kontaktů pak další lidé pokračují v aktivitách a již mají otevřené dveře a pro svá jednání alespoň důvěru. Na mou poslední cestu do Brazílie nyní například navazuje Asociace podnikatelek a manažerek, která v říjnu připravila česko – brazilskou konferenci zaměřenou na podnikání žen přímo v Sao Paulu.