Dne 23. srpna se nepatří jen vzpomenout milionů obětí obchodování s otroky. Připomíná nám, že i dnes a i v osvícené Evropě je dost lidí, kteří jsou na tom stejně jako kdysi otroci, kteří neměli žádná práva a žádnou důstojnost, kteří jsou vystavení mnohdy fyzickému i psychickému týrání a sexuálnímu násilí bez možnosti úniku.
Oběťmi obchodování s lidmi jsou většinou ženy a děti a odhaduje se, že se jejich počet pohybuje mezi 700 000 až dvěma miliony lidí. V samotné Evropě pak je to 300 až 500 tisíc lidí ročně. Přitom podle odhadů Mezinárodní organizace práce je na celém světě 12,5 milionu obětí nucené práce. Roční zisky pachatelů tohoto organizovaného zločinu jsou odhadovány pouze podle odhalených a přiznaných trestných činů na 31,6 mld. dolarů. To jsou zisky srovnatelné s obchodem s drogami a se zbraněmi. Pachatelé z organizovaných zločineckých struktur se pak samozřejmě snaží své zisky legalizovat, tedy převést do legálních forem podnikání a etablovat svou pozici.
Obchod s lidmi je tedy nejen moderním otroctvím a nejhrubším porušováním lidských práv, ale i bezpečnostním rizikem pro demokracii jako takovou.
Mezinárodní společenství proto vyvíjí velký tlak na společný postup zemí v boji proti obchodu s lidmi. V r. 2005 byla přijata Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Již v r. 2000 byl přijat Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi. Ten ČR podepsala za sociálně demokratické vlády v r. 2002, doposud však stejně jako Úmluva nebyl v ČR ratifikován. ČR se tak nejen vystavuje opakovaně kritice ze strany Rady Evropy, ale fakticky se tak profiluje jako země, která má problém jak s lidskými právy, tak s bojem proti organizovanému zločinu, a je zde tedy otázka civilizační úrovně pro investory, i pro mezinárodní organizace.
To byl také závěr konference, kterou jsem pořádala v Senátu Parlamentu ČR již v r. 2010 i konference k tématům Rady Evropy z letošního roku, pořádaná ve spolupráci s nevládními organizacemi. Ostudnou pozici, kdy ČR zůstávala jediná v rámci EU, která se k boji proti tomuto typu organizovaného zločinu nepřipojila, byla dlouhé roky obhajována absencí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, jehož existenci všechny mezinárodní dokumenty o boji proti organizovanému zločinu a korupci předpokládají.
Je třeba připomenout, že přijetí tohoto zákona léta bránila především ODS a pravice obecně. Na tlak sociální demokracie a nevládních organizací i EU byť v minimalistické variantě, ale přece, byl předložen a vstoupil v platnost v r. 2012. Nicméně Úmluva ani Protokol o obchodování s lidmi doposud ratifikovány nejsou. To by měl napravit Senát na některé ze svých podzimních schůzí.
Věřme pak, že lidé zvolí nyní na podzim takovou sněmovnu, která bude mít také vůli s organizovaným zločinem bojovat, a po vydání souhlasu sněmovny s ratifikací, se naše země zařadí po bok většiny zemí světa, pro které je obchod s lidmi naprosto nepřijatelný, a proto je tvrdě stíhán a potírán. I o tom totiž mohou být nadcházející volby.