Jasným dokladem toho je pokoutní prosazování, tedy potichu a mimo parlament, tzv. Klausovy výjimky. Konkrétně řešeno přistoupení k Protokolu 30, znamenající, že Česko bude mít výjimku při uplatňování Listiny práv Evropské unie v hlavě 4 s názvem Solidarita, ve spojení s připravovaným vládním zákonem o stávce. Výjimku si vydobyl Václav Klaus kulantně řečeno ústavně nestandardně , když odmítal, dokončit ratifikační proces Lisabonské smlouvy přesto, že s Lisabonskou smlouvou, podotýkám bez výjimek a jakýchkoliv dodatků, vyslovily souhlas obě komory parlamentu a Ústavní soud potvrdil její soulad s Ústavou ČR.
Listina práva svobod evidentně obtěžuje
Dá se předvídat, že omezením platnosti Listiny práv Evropské unie v ČR se snaží pravice vytvořit si podmínky proto, aby bylo možné odstranit českou Listinu základních práv a svobod z našeho ústavního pořádku. Ta jediná totiž ještě brání bezbřehé privatizaci vzdělání, zdravotní péče a dalších veřejných systémů, omezení práv a svobod občanů na úkor bezskrupulózního byznysu.
Senát Parlamentu ČR před lednovou Evropskou Radou přijal usnesení, ve kterém žádá vládu ČR, aby odstoupila na evropské úrovni od tohoto požadavku. Za prvé proto, že Klausova výjimka nebyla projednán v souladu s národní ani evropskou legislativou. Za druhé proto, že se obával, že jejím přijetím dojde ke snížení ochrany sociálních práv občanů ČR. Posledním požadavkem Senátu bylo, aby přistoupení k výjimce bylo odděleno od přístupové smlouvy s Chorvatskem. Poslední požadavek od té doby ztratil aktuálnost, protože ratifikace přístupové smlouvy s Chorvatskem již probíhá.
Pokud se týká snížení ochrany sociálních práv Evropský soudní dvůr od té doby přijal judikát, ve kterém shledává, že Listina práv EU platí bez ohledu na Protokol 30. Logický závěr pak by z toho měl být, že se tímto výrokem Evropského soudního dvora Klausova výjimka stala naprosto bezpředmětná, pokud chtěla jakýmkoliv dopadům Listiny bránit. Pak platí ještě silněji požadavek č. 1 usnesení Senátu na odstoupení od tohoto požadavku.
Evropa v užaslém nechápání
Evropa je navýsost demokratickým projektem, i když se mnozí v Čechách snaží českým občanům vsugerovávat opak. To se ukázalo i při jednání Ústavního výboru Evropského parlamentu o uplatňování Protokolu č. 30 v ČR, kde zastupovala Senát Parlamentu ČR a stanovisko Senátu obhajovala. Spolu se mnou měli možnost vystoupit předsedové evropských výborů obou komor českého parlamentu z nejsilnější vládní strany. Zejména europoslanci ze starých členských zemí absolutně nechápali, jak je možné, že prezident republiky jako jednotlivec může měnit vůli parlamentu, nejvyšší demokratické instituce v zemi, aniž k tomu má kompetence. Ani to, že za dva roky od přijetí Lisabonské smlouvy vláda nedokázala svůj požadavek vůči evropské Radě projednat ve vlastním parlamentu. Popularitě prezidentově požadavku nesvědčilo ani vydírání kolem přijetí Lisabonské smlouvy, kdy na podpis Václava Klause čekala celá Evropa. Šéfové vlád a hlavy evropských státu, nikoliv Evropská Rada jako instituce, v té chvíli přislíbili, že o požadavku českého prezidenta budou jednat při jednání o další přístupové smlouvě. Přesto, že se nejedná o závazek Evropské Rady, požadavkem české vlády se unijní instituce zabývají.
Česká strana je držitel problému.
Žádný demokrat nemůže dopustit, aby prezident či vláda svévolně měnila vůli Parlamentu. Jeden ze základních principů demokracie je vyváženost mocí v zemi. Suverénem je podle českého ústavního práva parlament, nikoliv vláda, dokonce ani ne prezident. Přitom jediné parlamentní stanovisko k přistoupení k Protokolu č. 30, Klausově výjimce, je již výše zmíněné , zcela zřetelné usnesení Senátu. Přesto jsem vyzvala při jeho projednávání premiéra Nečase, aby si o mandát řekl v obou komorách parlamentu dříve, než bude na Evropské Radě tlačit všechny členské země do změny Lisabonské smlouvy a k ratifikaci tohoto požadavku a nevystavoval ČR další blamáži na mezinárodní úrovni.
Lidská a sociální práva je potřeba hájit – jsou základem demokracie.
Sociální demokraté od počátku s Klausovou výjimkou z principu nesouhlasí. Odmítáme nižší ochranu práv našich občanů minimálně oproti současnému stavu, kdy Lisabonská smlouva platí již druhý rok bez výjimky tak, jak ji schválil český parlament a jak platí kromě Polska a Británie v celé Evropské unii. Nevidíme žádný důvod, proč zvláště nyní, kdy se rozevírají sociální nůžky oslabovat ochranu sociálních práv občanů minimálně vzdáním se interpretačního pravidla, kterým bez oné výjimky Listina práv EU při uplatňování evropského práva je.
Lidská a sociální práva občanů jsou pro nás prvním imperativem bez ohledu na demagogické napadání ze strany pravice. Dá se také předpokládat, že sociální aspekt je nepřekročitelný i pro komunisty. To znamená, že v této chvíli vláda nemá pro případnou ratifikaci jasný nejen souhlas Senátu, ale ani Sněmovny, kde také potřebuje ústavní většinu.
Bude vláda dál pohrdat občany?
Nečasova vláda má dvě možnosti. Chovat se jako demokratická vláda v demokratické zemi. Projednat svůj požadavek v parlamentu a podle výsledku jednání buď svůj požadavek na evropské úrovni podat a mít zajištěno, že také bude přijat i v České republice. Nebo tak jako doposud pohrdat občany i parlamentem a spoléhat na to, že sociální demokraté budou opět slušní a státotvorní a komunisté protievropští natolik, že vláda bude mít dostatek hlasů, aby výjimka byla schválena i v ČR.
V Evropě již máme ostudy dost díky prezidentovi a neschopnosti vlády komunikovat a čerpat evropské fondy. Aspoň v záležitosti prosazování výjimky, o které neví, zda ji prosadí doma, by se vláda měla vůči partnerům zachovat seriózně. Buď získat předběžný souhlas parlamentu nebo od tohoto požadavku vůči EU ustoupit. To by bylo čestné řešení vůči všem Evropanům a Čechům zvláště. Je otázkou zda něco jako čestné jednání není vyškrtnuto ze slovníku současné vlády.