Reklama
 
Blog | Alena Gajdůšková

Tak co je to vlastně veřejnoprávnost – služba bez ohledu na výdělek

Nezní to dobře, takové to „vždyť jsem to vždycky říkala“. V tomto kontextu to však opět musím připomenout. Koncem června se totiž opět ukázalo, že veřejnoprávní média mají svou nezastupitelnou roli. Po přechodu frekvence BBC ke koncernu Lagardère (majitel komerčních vysílačů Evropa 2 a Frekvence 1) řada lidí říkala: „No vida, a teď bude soukromé rádio informovat stejně dobře jako rádio veřejnoprávní – však je BBC značkou, která to zaručí.“

Řada redaktorek a redaktorů se
pokusila zachovat tradici Rádia Česko, která se rozvíjela v tradici BBC-Czech Section, i za nových podmínek. Nepovedlo se to. Koncem června dali téměř všichni – zkušené redaktorky a zkušení redaktoři – u soukromoprávního BBC/Lagardère výpověď. Proslýchá se, že nový majitel frekvence nemá pro kvalitní zpravodajství smysl. A opravdu se zatím nepodařilo zarazit povrchnost zprávařů u věcí, které jim jsou na hony vzdálené či neznámé, protože u ostatních vysílačů Lagardère o tom nemuseli vědět nic.

Mezitím si Český rozhlas vytvořil novou strukturu zpravodajství, která stále ještě pokulhává za tím, co Rádio Česko a Český rozhlas 6 (bývalá Svobodná Evropa), tedy dnes zaniklé stanice, byly schopny na frontě všeobecného informování poskytnout. Novému dítěti, Českému rozhlasu plus, chybí ona Lagardèrovi předaná frekvence VKV. Chybí i redakce, která by byla schopná poskytnout informace během dne – zpravodajství hlubšího rázu, tedy nejen holé zprávy, začíná v 16 hodin. Slyším také, že chybí kapacita. Mladí lidé si tuto novu stanici sice mohou pustit přes internet, ale nejsou toho schopni všichni – a hledání na středních vlnách sice není složité, ale nefunguje zdaleka na všech přijímačích.

Současně se Radiožurnál lehce přizpůsobuje většinovým choutkám, kombinuje divoce hudbu s jednoduchými texty se zpravodajstvím, na které je nutné čekat po dobu hudebního kousku, který nemusí být každému příjemný, i když je většinový. Tato stanice tedy není oním zdrojem základní informovanosti, která je definovaná mezinárodními úmluvami a nesmí šilhat po výdělku. Český rozhlas se mění. To nemusí být špatné, ale zásadní otázkou pro mne je rozsah přenosu důležitých informaci, i když nemají takovou sledovanost. Kapacita musí být časová (tedy od rána), frekvenční (tedy na VKV), jakož i profesionální (či intelektuální). To je úkolem veřejnoprávního média. Musí poskytovat tolik informací, aby si člověk, který se ptá, co se to vlastně u nás i ve světě děje, mohl udělat vlastní názor. Proto musí existovat zpravodajský kanál, který nešilhá po sledovanosti, ale souží – vedle kulturních kanálů, popových stanic, sportovního zpravodajství, a jiných.

Reklama

Doufám, že to nebude trvat dlouho, než se Český rozhlas s touto výzvou vyrovná. Doufám také, že tým těch, kteří to chtěli v tradici BBC zkusit i se soukromoprávním rádiem, bude možné získat pro Český rozhlas. Pokrýt šíři informací i další nutné hodiny zpravodajství není možné s každým – a také ne s libovolně malým týmem. K tomu je nutné mít zkušenost – a ona stará zkušenost s BBC-Czech section je něčím, co rozhlas opravdu potřebuje.